Jsou věci, které se člověku nestávají tak často. Zvlášť pak ne provinčnímu šachistovi, jako jsem já. Před nějakým časem mě oslovil plzeňský šachový trenér a teoretik Honza Bílek (pamětníci mají stále na zřeteli jeho dvě vyškovské sezóny, pravda v minulém století…) jestli bych s ním nešel živě pro diváky komentovat šachový turnaj. Zkusit se má všechno a tak jsem souhlasil.
Nějakou dobu jsme s Honzou bádali o tom, jak vlastně komentovat partie v rapidu. Zpočátku není moc problém. Něco se řekne o zahájení, člověk se přidrží základů a místo košaté teorie si vystačí se základy v podobě pojmů: prostor, centrum, čas a materiál. Jak ale komentovat závěrečné zoufalé blicky? Tady jsme cítili záludnost. Hra na praporku často pozbývá logiku. Někdy prostě člověk musí hrát krátké tahu u hodin, někdy pro jistotu jenom šachovat podle pravidla „Dej si šach, třeba to bude mat!“ a někdy se zase zoufale potí a jeho cílem je sprovodit ze šachovnice toho posledního soupeřova pěšáčka tak, aby v mu případě pádu praporku nezbyla z vyhrané partie v tabulce odporně kulatá obézní nula.
Hra jakýmkoli zrychleným tempem ve své závěrečné časové agónii často maže ratingy a tituly a tak v partii slabším dává šanci přežít dlouhé chvíle beznaděje a třeba se nakonec i radovat z možná mírně nezaslouženého bodového zisku. Jenže zasloužený nebo nezasloužený… Je to prostě bod a v tabulce se počítá úplně stejně.
I v Praze jsme byli svědky podobných zvratů a nevyužitých šancí, jejichž hlavními aktéry byli titulovaní hráči. Následující ukázky berte jako důkaz, že i mistři jsou jenom lidé a to hlavně pokud mají na zbytek partie minimum času.
Postupa, Pavel – IM Černoušek,Lukáš
Kbelský pohár, 2012
Pozice diagramu je hladce vyhraná. Jen tedy musí mít člověk dostatek času. V klidu u svého monitoru najde obrat bílého skoro každý. Pokud se jedná o bleskovou partii, pak zřejmě také nebude problém. Člověk je naprogramovaný jinak a když mu zbývá minuta, tak má ještě dvacet procent času před sebou. Ale při rapidu je to něco jiného! Jednoduché 27. Vf8+ s ideou zisku černé dámy přehlédl i hráč s ratingem těsně pod 2200 bodů. Partie pokračovala
27.De2?? Vf4 28.V1d7 Dxa2?? A opět hrubka pod tíhou časového břemene. 29.Jg5+ Kf6 30.Jxh7+ Ke6 Najdete nyní výhru bílého? Opět je vcelku jednoduchá, ale je-li člověk nějak naprogramovaný slepota se určitě dostaví.
31.Vxe7+?? Braní vede vynuceně k výhře černého. Bílý se mohl naopak radovat po „tichém“ tahu 31.Dg2!! +- když proti hrozbám Dg6, Dc6 a Jf8 černý nemá obranu. Zbytek partie byl bohužel pro bílého již jenom ne příliš složitou ruční prací. Lukáš v dalším kole své „štěstí“ vrátil, když prohrál zcela vyhranou pozici s Vojtou Plátem a závěrečný, na první pohled jednoduchý smeč se nepovedl ani v závěrečném kole.
Prakticky stejný obrázek zcela vyhrané partie a následného kiksu turnaj nakonec rozhodnul. V posledním kole se na první šachovnici utkali mezinárodní mistři Plát a Neuman. Naše sympatie byly v tu chvíli na straně bývalého oddílového kolegy Petra. Ten mě bílé a musel v partii vyhrát. V zahájení obědoval dvě kvality a partie po několika nepřesnostech dospěla do této pozice.
Bílý je na tahu a má výhru na dosah ruky. Zpočátku se zdálo, že budeme slavit a „náš člověk“ si odveze vítězství navíc v hezké partii. Po 22.Dc7+ Ke6 23.Dxe7+ Kd5 ale znova zapracoval čas bílý místo vynuceného matu zahrál 24.Dxb7+?? Výhru opět zachraňoval tichý tah. S nedostatkem času jednoduše hledáme jednoduché tahy. Když je to šach dobře, a když je to navíc braní, pak to bude určitě nejlepší tah! Bílý ovšem matil po 24.e4+ Kc4 25.Df7+ Kb5 26.Dd5+ Kb6 27.Se3+ Ka6 28.b4 atd. Černý král se nakonec ukryl kdesi na b1, partie skončila věčným šachem a z vítězství v turnaji se radoval černý.
Cestou do Plzně jsme s Honzou přemítali, jak podobné tiché tahy, jakými bylo v první partii Dg2 + a ve druhé postup centrálního pěšce na e4, nacházet. Klíčem je zřejmě znalost matových schémat. Typová schémata jako je dušený mat, nebo mat na osmé řadě zná každý trochu pokročilý šachista. S matící pozicí s černým králem na a6, pěšci na a7 a b7 a bílým pěšcem b4 a dámou a5 již každý seznámen není. Navíc, jak říkal nedávno zemřelý IM Štefan Gross: „Jedna věc je se s něčím seznámit, druhá věc je to pochopit a až ta poslední je si to zažít a zautomatizovat.“ Jsem přesvědčený, že by Štefan oba tiché tahy se svým talentem a ohromnou blicařskou praxí našel ve svých šachově produktivních letech i s pěti vteřinami.
Takže vyškováci… TRÉNUJTE, TRÉNUJTE!
Komentáře
Přidat komentář