|
Tahu zdar!
Play chess online
Hledat
Šachový týdeník Vaška Pecha
Díky několika, pro mnohé šíleným životním rozhodnutím jsem se dostal na cestu šachového novináře. Je to dráha, která přinese hodně starostí a někdy i nepříjemností, ale na druhé straně občas chvíle, na které se nezapomíná. Prostě víte, že to co se vám povedlo, hned tak někdo nezažije.
K těm negativům patřily „ztracené víkendy“. Šachový týdeník, který jsem dlouhá léta sám psal měl už takový režim.
Ve čtvrtek navrhnout obsah, v pátek nebo v sobotu ráno přišlo šéfredaktorovo požehnání a případně doplnění. V pondělí byla uzávěrka. Čas mezi pátkem a pondělkem jakoby neexistoval. Na pět let jsem přestal hrát šachy. Bohužel se hrají o víkendu… Příliš jsem nepotkával své známé. Přes týden, kdy jsem měl volno, chodili z nějakého důvodu do práce. Nebo měli doma „zlou ženu,“ která je se šachistou večer ven jednoduše nepustí. O víkendu jsem zase mezi ně nepřišel já. Měl jsem holt pro změnu zlého šéfredaktora J. Peněz tak akorát na živobytí, stále častější stresy z termínů, občasné výměny názorů s Pavlem, nebo kousavé poznámky ze strany čtenářů všech šachových úrovní, když se něco nepovedlo.
Na druhé straně stojí třeba pevný stisk ruky a pronikavý pohled do očí při prvním setkání s Viktorem Korčným, mariánskolázeňské blicky u dobrého vína s Vlastimilem Hortem a partie, či společná relaxace s Borisem Spasským. Hort, Spasskij, Karpov, Kramnik, Širov, Ólafsson, nebo Hubner. Analýzy a rozhovory s „Toljovým“ trenérem Míšou Pogajcem, společná párty s hvězdami ženského šachu Viktorijí Cmilyte a Annou Ušeninou a neuvěřitelný den s André Lilienthalem.
Poslední ze řady podobných setkání jsem absolvoval ve čtvrtek s Vlastimilem Jansou. Mexická restaurace na pražském Smíchově, červené víno a čtyřhodinové povídání o věcech příjemných i krajně nepříjemných. Velmistr Jansa se nepříjemným tématům nevyhýbá. „Mně už teď bude sedmdesát let a tak si myslím, že mám právo být nekompromisní a říkat jasně svoje názory“ konstatuje hned na úvod pražský velmistr. A bylo to v průběhu večera hned několikrát poznat. Stejně jako je nekompromisní, principiální a bojový za šachovnicí, takový je i „v civilu“. Ve vzduchu byly často emoce, a zvýšený hlas na ně upozorňoval i kolemsedící převážně dámskou část přítomného osazenstva. Ale nebyly to emoce zlé. Přinejmenším ze své drtivé části. Ale on ani svět není jenom dobrý a usměvavý a to dokonce ani ten šachový.
Mluvili jsme o jeho kariéře, o volbě mezi šachem a kopanou, kterou musel v životě udělat, o jeho vztazích s ostatními šachisty z jeho mládí, o jeho práci s Davidem Navarou či o vztahu, který má Vlastimil Jansa s některými médii. Do článku, který by měl k jeho sedmdesátinám vyjít v „Týdeníku“ se rozhodně všechno, co jsme probrali nevejde. Něco zase zůstane člověku jenom v hlavě a možná se zařadí k tomu „něčemu navíc“, co mně tato dnes již jen občasná profese přináší.
Mluvili jsme o jeho kariéře, o volbě mezi šachem a kopanou, kterou musel v životě udělat, o jeho vztazích s ostatními šachisty z jeho mládí, o jeho práci s Davidem Navarou či o vztahu, který má Vlastimil Jansa s některými médii. Do článku, který by měl k jeho sedmdesátinám vyjít v „Týdeníku“ se rozhodně všechno, co jsme probrali nevejde. Něco zase zůstane člověku jenom v hlavě a možná se zařadí k tomu „něčemu navíc“, co mně tato dnes již jen občasná profese přináší.
© sachyvyskov.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky
Komentáře
Jistě k tomu přispěl zajímavý postřeh Vaška Pecha, jeho zkušenosti sekretáře ŠSČR a znalosti poměrů v šachovém dění je určitě čtivá!
Zapomíná se, ale již po druhé, na zveřejnění autora článku, nemá se určitě cenu schovávat v anomymitě, já bych byl na to hrdý zveřejnit takový kvalifikovaný článek. Věřím, že bude Vašek pokračovat ve svých odborných i společenských aktivitách a tak fundovaným příspěvkům by neškodilo umožnit jejich čtení v samostatné rubrice, snad se toho dalšího společného zajímavého čtení např. v rubrice Jirky Moučky taky brzo dočkáme.
Přidat komentář