Memoriál cs. legionářů a válečných veteránů v šachu - Pohár plk. gšt. Aloise Párala, aktualizace o článek JM 3.5.2023!!!

(RM) V Brně se dnes hraje rapid turnaj za účasti Jiřího Moučky z MKS Vyškov. Ve startovní listině jsou i jiná známá jména např. historik Jan Kalendovský nebo exministr Roman Prymula.

odkaz na výsledky zde

(SV) Stříbrný Jirka Moučka nám určitě sdělí své zážitky z turnaje a také ze setkání se šachovými legendami, na moji osobní žádost článek zpracovává:

(JM) Někdy počátkem tohoto roku jsem obdržel pozvánku na VI. ročník Poháru Amose Pokorného a armádních šachistů, konaného v rámci Memoriálu československých legionářů a válečných veteránů 2023, který se konal v březnu ve Velkých Pavlovicích. Tehdy jsem se zúčastnit nemohl, ale druhé pozvánky k účasti tentokrát na Pohár plk. gšt. Aloise Párala jsem již využil. Pořadatelem těchto dvou akcí a mnohých dalších je Spolek vojenské historie Valtice. Jde o sdružení lidí, kteří se již dlouho a intenzívně zabývají osudy československých legionářů a válečných veteránů. Zkoumají archivní materiály, hledají pamětníky, píší články a knihy. Někteří z nich se zaměřili na ty legionáře, o nichž je známo, že hráli šachy. Nejznámější byli mistr Karel Hromádka a dr. Karel Treybal. Patřil k nim však také šlapanický rodák plk. gšt. Alois Páral, brněnský šachista, na jehož počest se tento turnaj hrál. Zájemci o šachisty legionáře se mohou více dočíst v knize "Šachová srdce legionářů" vydané Spolkem vojenské historie Valtice v roce 2022.

             Turnaj se uskutečnil v brněnském Bowling centru, což je prostředí šachistům známé a vstřícné. Hrává se zde extraliga družstev, turnaje „U Pásků“ a další. Pořadatelé připravili účastníkům turnaje optimální podmínky včetně bohatého pohoštění. Pojďme však k šachové podstatě.            

             Do turnaje jsem vstupoval s jistými pochybnostmi o své stávající šachové výkonnosti v rychlém šachu. Kdysi  jsem hrával rapid mnohem raději a úspěšněji než vážné partie a tu a tam i nějaký turnaj vyhrál. To je však již dávno pryč a moje poslední setkání s patnáctiminutovkami někdy před pěti léty v Boskovicích na „Soudku“ skončilo katastrofou. Potvrdit to mohou moji tehdejší spoluhráči Jirka Jireš a Honza Čermák. Třetí kolega z družstva Tomáš Čermák to již bohužel potvrdit nemůže…Stálo mě to tehdy asi 80 Elo bodů.

             Z přítomných hráčů jsem se pozdravil s bývalým šéfem třebíčského šachu a známým notářem Mirkem Michálkem, s všudypřítomnou legendou nejen brněnského šachu Honzou Kalendovským a také s prof. Romanem  Prymulou, kterého znám spíše z akademického prostředí. Ostatní účastníky jsem neznal.

             Po rozsazení k prvnímu kolu, kdy jsem se ocitl u čtvrtého stolu, jsem navíc pochopil, že patřím k favoritům turnaje a že možná ostuda je blízko. Hrál jsem černými s již zmíněným Mirkem Michálkem, brzy jsem získal figuru a bez problému vyhrál. Ve druhém kole byl mým soupeřem Vladan Hrdlička (Střelice). Jeho francouzskou jsem úspěšně rozebral, získal dva pěšce a zdálo se být rozhodnuto. Podcenil jsem však soupeřův protiútok, musel pokrývat matové hrozby, přitom ztratil ty dva získané pěšce a byl jsem rád za remízu.

             Přesto jsem se v dalším kole dostal na první stůl proti nasazené jedničce a pozdějšímu vítězi Vítu Burešovi (Moravská Slavia). Černými jsem zahrál volžský gambit a snažil se využít iniciativy, kterou bych za pěšce měl mít. Bílý  v poklidu mé hrozby pokrýval, tak jsem přitopil dalším pěšcem. Ve stejném duchu to šlo chvíli dál, až jsem měl méně čtyři pěšce a bílý král se stále neměl čeho bát. Nezbylo než se vzdát.

             V dalším kole jsem bílými v ruské hře proti Tomáši Vrzalovi (Poštorná) nezískal ze zahájení vůbec nic. Pamatuji si ještě, že jsem si v tu chvíli říkal „Nic se neděje, jsou další fáze šachové partie jako střední hra a někdy i koncovka, někde něco získáš“. Z dalšího průběhu partie si však již nic nepamatuji, ale ten scénář se musel naplnit, neboť jsem získal bod. V mladších letech jsem i několik dní po skončení turnaje byl schopen všechny partie snad s malými překlepy přehrát. Tuto schopnost či dovednost jsem bohužel  již někde ztratil.

             Nicméně partii z pátého kola si pamatuji celou a přesně. Zde je důkaz: Kalendovský – Moučka 1. e4 c5 ½ : ½ .  Navíc jsem rád, že se mi tímto podařilo splnit nepsanou povinnost pro autory referátů ze šachových turnajů – mít v článku alespoň jednu partiovou ukázku.

             V šestém kole proti mně zahrál Petr Štěpán (Olomouc) Philidorovu obranu. Pustil jsem se do útoku, ale ten k ničemu nevedl a ke konci střední hry jsem měl pěšce méně a špatný čas. Soupeř ucítil šanci, začal hrát na výhru, ztrácel však čas i nervy a nastavil dámu. Ihned poté se sportovně vzdal. Není vůbec jisté, že bych tu výhodu stihl uplatnit.

             V posledním kole mne čekal třetí nasazený Jindřich Janíček, hrál černými sicilskou a po partii to považoval, asi právem, za špatný nápad. Naznačil jsem tahem g4 útok na královském křídle, udělal jsem dlouhou rošádu a čekal až přijde černý král na královské křídlo. Soupeř ale rošádu neudělal  a pustil se do útoku na mého krále. Potyčku na dámském křídle jsem vyhrál, získal pěšce navíc. Když pak černý udělal konečně krátkou rošádu, připravil se tímto poslední  praktickou šanci – pokusit se otevřít sloupec h a útočit na mé oslabené pěšce. Pak již byla výhra snadná.

             Nakonec tedy 5 bodů ze 7 a druhé místo. Když to shrnu, tak výsledek je lepší než předvedená hra.

             Největší problém dne byl ale ještě přede mnou. Na turnaje nejezdím s kufrem ani velkou taškou. Nacpat všechny obdržené ceny do mé taštičky byl neřešitelný problém. Jak jsem jej nakonec vyřešil si však nechám pro sebe.

             Závěrem děkuji hlavnímu rozhodčímu Tomáši Peričkovi, čestnému řediteli Petru Buchníčkovi a především řediteli turnaje Františku Trávníčkovi za povedený turnaj v přátelské atmosféře.