|
Tahu zdar!
Play chess online
Hledat
Jak jsme prohráli divizi ve Vyškově...
Ve Vyškově jsme hrávali často a rádi. Tedy v dobách, kdy byl vyškovský tým v divizi. Pan Homola nás vždy pěkně přivítal v jejich pěkné klubovně, kávu uvařil, po zápase jsme, aspoň někteří z nás, navštívili místní pohostinský podnik poblíž Besedního domu. A někdy se tato setkání protáhla do pozdního večera. Ale prioritní byly přece jen šachy.
Nejraději jsem ve Vyškově hrával s Jirkou Moučkou. Jednak jsme dávní kamarádi ještě z dob začátku Univerzity Brno, s níž jsme absolvovali onen závratný vzestup od městského přeboru do extraligy (1968-1972), jednak naše partie končívaly dost brzy a zbyl dlouhý čas před návratem vlakem do Brna na ono příjemné posezení.
Ale v únoru 2002 bylo všechno trochu jinak. Tedy kromě naší partie s Moučkou. Ta skončila jako obvykle. Jenomže pohled na jednotlivé desky zápase Petra Vyškov – Lokomotiva Brno B byl trochu zvláštní. My obsadili všechny liché desky, kde jsme měli černé kameny, jenom já měl bílé! Na zbývajících třech sudých deskách, kde obvykle mívají hosté bílé kameny – bylo prázdno pusto. Jak je to možné? To se musíme vrátit k onomu nedělnímu ránu, kdy nás pár postávalo před Tescem u brněnského hlavního nádraží, a čekali jsme na příjezd řidičů. V domluveném termínu přijel pouze Karel Zikán. Náš kapitán Standa Staněk, již trochu znervóznělý, zadal obvolávat mobilem chybějící hráče. Naše první deska (v tomto zápase) Ivan Markovic hlásí – že „zabloudil“ a už to nestihne. Třetí deska – mladý Lukáš Řehůřek– na start právě dorazil, ale na Staňkův dotaz „Kde máš auto“ se strašné naštval, že mu nikdo neřekl, že by nás mel do Vyškova odvést a po menší rozepři s kapitánem se „sbalil“ a odkráčel domů. Bylo mu totiž nabídnuto, že může tedy jet s námi v autě pana Zikana a nešťastný kapitán, kterému se zápas zřejmě už v přípravě vymknul z rukou (tvrdil totiž, že každý hráč dostal před soutěží rozpis a má vědět, kdy a kam se jede!), si prý vleze do kufru auta, aby nás dojelo do Vyškova aspoň šest.
„Tak to tedy prrr,“ nesouhlasil oslovený řidič, „nebudu riskovat pokutu, až nás zastaví policie“. A tak jsme do Vyškova v tom chladném únorovém ránu vyrazili v pěti.
Když jsme dojeli na místo děje, překvapil nás náš kapitán znovu. Mohli jsme si víceméně vybrat, které desky obsadíme.
Hrát bílými je jak známo trochu výhodnější. Ale on nahlásil rozhodčímu sestavu, v níž jsme měli čtyřikrát černé a jen jednou bílé! Tož jak to mohlo dopadnout? Prohráli jsme 6,5:1,5.
Ale vraťme se ještě o pár let zpátky. Tehdy se hrávaly ve Vyškove každoročně otevřené přebory okresu v rapid šachu.
V roce 1997 mel 52 účastníku. Vyhrál David Holemář 6(7) před Frantou Vykydalem 5,5, já byl s půlbodovou ztrátou za nimi v početné skupině, dělící se o 3. - 10. místo. A jednu partii s „osudovým“ soupeřem pana Staňka jsem vyhrál:
Stanislav Stánec – Jan Kalendovský
[B07]. Vyškov
rapid (5), 1997
1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.Jc3 g6 4.h3 Sg7 5.Se3 0–0 6.f4 c6 7.Jf3 b5 8.Sd3 a6 9.0–0 Sb7 10.a3Jbd711.De1c512.dxc5 Jxc5 13.Sxc5 dxc5 14.e5 Jd5 15.Jxd5 Dxd5 16.De3 Vad8 17.Vad1 c4 18.Se2 [18.Sxg6 Dxd1 19.Sd3 Vxd3] 18...De4 19.Dxe4 Sxe4 20.c3 f6 21.exf6 exf6 22.Jd4 Vfe8 23.a4 f5 24.axb5 Sxd4+ 25.Vxd4 Vxd4 26.cxd4 axb5 27.Kf2 Sxg2 28.Va1 Va8 29.Vd1 Sd5 30.Sf3 Sxf3 31.Kxf3 Va2 32.d5 Kf7 33.d6 Ke8 34.d7+Kd8 0–1
Proč osudovým? Našemu příteli Staňkovi započítávali všechny prohry pana Stánece (ta shoda jmen!), zatímco Staňkovy výhry šly k duhu panu Stánecovi. A tak nebyl schopen dostat se přes hranici 2000 bodů. Jednou se v hospodě vytasil se svými turnajovými záznamy, já stvořil v němčině jakýsi protest a ten jsme přes velmistra Vokáče na FIDE poslali. A k našemu překvapení byl ve FIDE uznán a pan Staněk kýžený rating konečně získal.
Váš Jan Kalendovský
© sachyvyskov.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma
Komentáře
Přidat komentář