|
|
V šestém kole 2. Ligy skupiny E jsme se opět po roce vydali do Litovle. V minulém ročníku šlo o jeden z důležitých zápasů o setrvání v soutěži a vítězstvím jsme se značně posunuli k celkovému úspěchu. Naše dnešní situace byla o něco méně lichotivá, v tabulce se u našeho klubu choulí jediný bod a soupeři nastoupili v slušné sestavě.
Jako první dohrál již tradičně Jirka Moučka. Hrála se sicilská, kde měl Jirka černé a bílý v Rossolimu sahal po malé výhodě. Soupeř však nebyl příliš bojovně naladěn, a nic nenamítal k nabídnuté remíze.
Po delší pauze následovala kolem jedné hodiny odpolední série dalších remíz, nejprve na osmé a sedmé desce, v rychlém sledu za sebou.
Na osmé bílými dobře rozehrála španělskou Kristýna Dorazilová. I přes teprve druhý start v této soutěži prokázala, že dokáže tým podpořit dobrým výkonem. Partii jsem celou neviděl, ale přišlo mi, že spíše bílá mohla sahat po výhodě.
Partii Radima Majetiče na sedmé jsem viděl úplně nejméně. Radimovi se v poslední době šachově daří a v případě nouze dokáže naskočit a pomoci. Dneska měl své možnosti, ale i chvíle, kdy stál hůř, dělba bodu je nejspíš zasloužená.
O bojovnosti celého utkání svědčí, že další 4 partie už se hrály déle než čtyři hodiny a celkový výsledek byl stále otevřený.
Na první jsem se (Jirka Jireš) s černými dostal do výhody, když soupeř zahrál slabě zahájení. Hrála se Alapinka s vloženým 2.Jf3 Jc6. Získal jsem zdravou výhodu dvojice střelců a aktivnějších věží, které okupovaly d-sloupec. Pozice byla napjatá a pro bílého téměř zugzwangová. Bohužel nebylo zřejmé, kudy pozici dále zesilovat, a proto jsem se rozhodl k závaznému f6 s otevřením pozice. Řešení bylo principiální v tom smyslu, že jsem měl dvojici střelců, ale výhoda mých věží tím spíš utrpěla. Soupeři se povedlo srovnat krok a ani pěšec víc v závěru partie mi zisk bodu nepřinesl.
Přestože byl stav vyrovnaný 2:2, již nějakou dobu se stahovala mračna na druhé a třetí desce.
Honza Čermák si v zahájení vybudoval slibnou pozici ve španělské. Při hře s izolovaným pěšcem se rozhodl odevzdat dvojici střelců za útok, ale nebylo zřejmé, zda se mu podaří zajistit patřičnou razanci a prorazí. Černý všechny hrozby vykryl, Honza měl stále nějakou kompenzaci v podobě aktivity. V momentě, kdy zápas nevypadal příliš dobře sáhl po nekorektní oběti jezdce, zariskoval, ale brzy bylo po partii.
Jarda Hejný na čtyřce čelil černými stále se zlepšujícímu Patriku Gnidovi. A Jardova pozice se již od zahájení pomaličku, ale neustále, zhoršovala. Nejprve inkasoval izoláka s pozicí, ve které byl spíše přítěží než dynamickou zbraní. Poté přišel i o dvojici střelců, a byl vystavován tlaku na dámském i královském křídle. Na královském křídle už situaci neustál a soupeř obranu prorazil. Po pár minutách partie skončila pěkným matem.
Svoje naděje jsme vkládali vstříc posledním dvěma hraným partiím.
Radek Zabloudil na čtvrté měl partii jako na houpačce. Nejprve měl dobrou pozici a lepší čas, ale po taktických zápletkách se dostal do úzkých. Situaci se mu však povedlo ukočírovat a dokonce zvrátit ve svůj prospěch, když soupeř zachyboval v časové tísni. Výsledná věžovka 5 vs. 4 vypadala slibně a hrálo se na dva výsledky. Těžko říct, jestli šlo pozici černého více zkoušet, možná bylo lepší nebrat na g5, možná šlo později zahrát g4, ale nevím, jestli by to celkový výsledek partie nějak změnilo.
Na šesté Michal Sysel zazdil svého střelce na b2 a většinu partie stál hůře. Pozici se mu však dařilo zdárně betonovat a soupeř ji dokázal otevřít až později na královském křídle. Na tento průlom byly bílé figury dobře připraveny a i černopolný střelce nakonec vyskákal kolem pěšcového řetězce. Černý následně nepochopitelně obětoval střelce a zasloužil si partii prohrát. Michal nejspíše prováhal silné Jf5, jezdce zpasivnil, a jakmile jej odevzdal za dva pěšce zpět, nebylo o remíze pochyb.
Po celkové prohře 3:5 se naše šance na záchranu ztenčují. Věřím však, že první výhru bychom mohli zapsat příště na domácí půdě s Hustopečemi, kterým se tuto sezónu také nedaří.