Moje malá úvaha nad prací funkcionářskou aneb, proč jejich sdělením nerozumíme

Změny rozšířené STK, soupisky a další direktivy.

Vyznat se v současných návrzích a změnách soutěžního řádu, soupisek, volných hráčů, je pro normálního řadového šachistu opravdu nadlidský výkon. A což je teprve správně pochopit. Stejně těžké, jako pochopit, proč u nás pravice nepodporuje podnikatele a živnostníky a proč levice nenaučí lidi vážit si zaměstnání a poctivě pracovat a raději je navyká na pobírání sociálních dávek na úkor ostatních.

Myslím si, že čím jednodušší jsou pravidla, tím jednodušší je potom kontrola a dodržování téhož.

Na šachovnici jsou různé figurky, každá táhne jinak, ale není až tak složité se to naučit. Děti to zvládají již v útlém věku. Zkuste ale tomu samému dítěti, a můžete jít klidně o věkovou kategorii i dvě výše, vysvětlit vydaná, platná, už neplatná, chystaná a další připravovaná a zaručená nařízení, regule a pravidla soutěžního řádu. Garantuji vám, že pohled, který se vám dostane, nebude z tohoto světa.

V jednoduchosti je síla. Nemusí být trenér velmistr, ale spíše člověk, šachista, hráč, který ví co chce sdělit, být metodicky na patřičné úrovni a mít charisma a dar sdělení. Stane se automaticky trenérskou autoritou a i ve starším věku na něj budou bývalí mladí svěřenci s vděčností vzpomínat. 

Máme takové funkcionáře? Nemyslím ty obětavé předsedy a organizátory v šachových klubech. Ty máme a díky jim za vše. Myslím ty, z těch konferencí, přípravných výborů a podobně. A proč mluví tak cizím jazykem, že jim řadový hráč z OP, KP i 2. ligy nerozumí. Že by jedni dokázali udržet pořádek pod věží a domluvit se a ti druzí v honbě po vyšší stavbě věže Babylónské společný srozumitelný jazyk už zapomněli?

Potom zbytečná práce a úsilí jejich je.